Nejdůležitější je NADĚJE

Drobná blondýnka s velkýma dychtivýma modrýma očima. To je Laďka Eichenmannová, spolupracovnice Nadace pro trasplantace kostní dřeně. Těžko uvěřit, že jako mladá dívčina hrála za Kladno ženskou hokejovou ligu. Ta dychtivá snaha vítězit jí však zůstala i v době její nemoci, stejně tak jako v současnosti, kdy se svými atraktivními projekty snaží získat co nejvíc dárců kostní dřeně a potřebných financí na program trasplantací.

Příběh první

V červnu to bylo 16 let od chvíle, kdy jí byl po narození druhého dítěte  diagnostikován Non-hodgkinův lymfom ve 4. stádiu. Zpráva to byla o to smutnější, že už před otěhotněním upozorňovala na podivnou bulku na krku a neustálou únavu. Lékař, kterého tehdy navštívila, to odbyl mávnutím ruky. Teď životě matky právě narozené Natálky a sedmiletého syna Lukáše nastal zásadní zvrat. Najednou stála sama proti rakovině. „Manžel byl v té době kapitánem kladenských hokejistů. Vrcholoví sportovci, na Kladně obzvlášť hokejisté, jsou veřejností velmi sledovaní. Nechtěla jsem o své nemoci s nikým mluvit, uzavřela jsem se, bojovala jsem sama obklopena nejbližšími. Postupem času jsem poznávala další pacienty, v nemocnici jsme se vídali, sdělovali si své "dojmy" a rady, jak se poprat s vedlejšími účinky léčby. Upínala jsem se na příběhy pacientů, kteří byli už po léčbě a docházeli už "jen" na pravidelné kontroly. Nosila jsem paruku téměř totožnou se svými vlasy. Smála jsem se, snažila  se být maminkou jako ostatní zdravé maminky. Po každé dávce chemoterapie jsem se upnula k tomu nemoc ze sebe vyhnat.“ Zvítězila. I když je pořád ve sledování 1. Interní kliniky pražské Všeobecné nemocnice, protože má omezenou imunitu. Je ráda, že dnes podobě postiženým pacientům s radami významně pomáhá Lymfom help.

Natálka rostla a maminka Laďka ji v Kladně vodila na aerobik,  na krasobruslení. Rozvoji krasobruslení se upsala i ona sama, dnes kladenský dětský krasobruslařský oddíl vede. Protože se ráda vrací do pohádek, stalo se tradicí s malými kraslobruslaři každoročně před vánoci uspořádat lední revue.

 

Příběh druhý

Laďka Eichenmannová stále myslela na ty,  kteří tak jako ona bojují s nemocemi krvetvorby. Zvlášť na ty malé, poté, co ji kamarádka, výtvarnice Romana Andělová před pár lety vyprávěla o holčičkách na dětské hematoonkologii motolské nemocnice. Sama byla ve třinácti letech nemocná leukémií, ví, jak je mnohaměsíční pobyt v nemocnici pro dítě dlouhý.

Další rok proto na kladenském ledě připravili  Vánoce v peřině. Vymysleli, že nemocné holčičky Amálka s Barunkou budou na ledě opravdu uvelebené v peřině, jakoby usnou a budou se jim ty pohádky zdát.  „A ony chtěly poděkovat, Amálka zahrála na housličky, Barunka zazpívala koledu, společně s hokejistou  Jiřím Tlustým jsme vyzvali diváky, aby poslali dárcovskou DMS ve prospěch Nadace pro transplantace kostní dřeně.  Přidali se hokejisté Kladna.“ Přitom se setkala se smutnou věcí, že pár rodičů  žárlilo na nemocné holčičky na ledě, že jsou hvězdami a na jejich děti tím pádem tolik obdivu nezbývá. „Velice se mě to dotklo, nikdo neví, kdy onemocní sám  nebo onemocní jeho dítě.“

 

Příběh třetí

Ve snaze pomáhat nadaci Laďka nepolevila. V roce  2012 proběhla při vánoční revue sbírka, vloni se ve prospěch nadace dražily dresy. Takto vznikla tradice ve prospěch programu transplantací kostní dřeně. Laďka však dychtí pro dárcovství dřeně získat ještě víc lidí. „Proto jsem oslovila maminku Barunky, která je fotografka a poprosila ji, aby dcerku vyfotila, přidaly jsme povídání a rozhodly se oslovit širokou veřejnost. To byl ten plakát, na kterém se směje. Na začátku roku se mi ozvala maminka nemocné Anetky, že pro ni hledají dárce kostní dřeně, zda by mohli použít náš leták. Anetka se však dárce včas nedočkala. I tak to bohužel je.“

            Laďka Eichenmannová má další plány. „Pracuji na webu, který se jmenuje Daruj naději. Chtěli bychom ho věnovat všem, kteří právě onemocněli a cítí se osamoceni, aby na webu našli naději, že onemocnět rakovinou není konec světa, ale dá se bojovat.  Na mém a Barunčinu příkladu ukázat, že se dá normálně fungovat i během nemoci, a potom žijeme krásný život.  Maminka Barunku fotografovala i během celé nemoci, uděláme prezentaci, ve které ukážeme, že i nemocné dítě je krásné, hraje si, směje se, těší se z malé sestřičky.“ Stránky najdete na http://www.daruj-nadeji.cz/